Pozor! Tento článek byl napsán již v roce 2009, je pravděpodobné, že informace v něm již nejsou aktuální.
Přesto je hodnotné, jestliže se běžně nesetkáváte s přepisem ruského jazyka, pozorovat podobnosti.
Marina Ivanovna Cvětajeva
Zde je báseň, kterou vám bohužel nepřeložím (příliš krásná na to, aby se mi to podařilo správně), ale pokusím se o výklad, jak jej znám s několika citacemi od jisté paní E.Š.
Autorka začíná dramaticky slovy: "Vím, zemřu na zoře" - zora/zarja je "chvíle, kdy slunce zlatí horizont".
To je východ i západ slunce. Poté si posteskne a vyjádří touhu zemřít dvakrát.
Následuje sloka, kde sebe ztotožňuje s "dcerou nebe". A podotýká, že "Bůh přece nepošle jestřábí noc na její labutí duši".
V poslední sloce se "jakoby loučí" a podotýká, že i když bude umírat, zůstane básnířkou.
Знаю, умру на заре! На которой из двух,
Вместе с которой из двух - не решить по заказу!
Ах, если б можно, чтоб дважды мой факел потух!
Чтоб на вечерней заре и на утренней сразу!
Znaju, umru na zarě! Na katoroj iz dvuch,
Vměstě s kotoroj iz dvuch - ně rěšiť po zakazu!
Ach, jesli b možno, čtob dvaždy moj fakěl potuch!
Čtob na věčerněj zarě i na utrěnněj srazu!
Пляшущим шагом прошла по земле!- Неба дочь!
С полным передником роз!- Ни ростка не наруша!
Знаю, умру на заре!- Ястребиную ночь
Бог не пошлет по мою лебединую душу!
Pljašuščim šagom prošla po zemlě! - Něba doč!
S polnym perednikom roz! - Ni rostka ně naruša!
Znaju, umru na zarě! - Jastrebnuju noč
Bog ně pošlět po moju lěbědnuju dušu!
Нежной рукой отведя нецелованный крест,
В щедрое небо рванусь за последним приветом.
Прорезь зари - и ответной улыбки прорез...
- Я и в предсмертной икоте останусь поэтом!
Něžnoj rukoj otvědja něcelovannyj krěst,
V ščedroje něbo rvanus za poslednim privětom.
Prorěz zari - i otvětnoj ulybki prorěz...
- Ja i v prědsměrtnoj ikotě ostanus poetom!
Pozn.: K těm, kdo neznají rusky, myslíte, že byste textu byli schopni porozumět sami?