Pozor! Tento článek byl napsán již v roce 2009, je pravděpodobné, že informace v něm již nejsou aktuální.
Horlivý, hodilo by se podotknout! Dokonce natolik, že si chystám založit vlastní web, ale o tom až později (až bude!)
Pro úvod... Píšu od devíti let. Mým prvním "dílem" čítajícím téměř 40 A4 na počítači byl vlastní 5. díl Harryho Pottera, který však jednou přišel k úhoně (- 20 stran) při formátování PC a po čase se záhadně ztratil. (Možná by to mohla být sranda po letech si to přečíst.) Asi Harry vyslal nějakého domácího skřítka, aby mi tuto věcičku z počítače odstranil... přece jen, informace, které odhalila má fantazírující bez mála 10 jar stará mysl, mohly být kompromitující. Přinejmenším jsem neplánovala nechat Siriuse zařvat.
Pak - po soutěžích ve zpěvu - eh, počkat o zpěvu jsem vám ještě neříkala? Tak to říkám teď! - po soutěžích v sólovém zpěvu, jsem dostala za duo takové krásné CD, kde byla nahrána Dvořákova Legenda. Dodnes jsem neslyšela žádnou skladbu, která by se tak dotkla mého srdce!
Vznikl při ní - v mé hlavě - jistý zamilovaný elf (princ), záhadná blonďatá, vnadná a moudrá (zároveň!) kráska a jejich romantický příběh plný oceánu nebezpečí, ale i ostrůvků poklidu. A nakonec elfátkovi zůstala pouze vzpomínka a touha ji nalézt. ^_^
A tak jsem začala psát klasickou fantasy. Brzy už to nebylo jenom ústí jedné řeky, kde se to odehrávalo... Byla to oblast, pak to narostlo v kontinent a nakonec ještě přibylo pár vcelku nebezpečných ostrovů. Tímto začal můj maraton. A jde mu to už nějakých 7 let, kde nejsem s to ten příběh dokončit. (Řekněme, že narostl do takových rozměrů, že budu ráda, pokud ho někdy za život dokončím!)
Začala jsem se zajímat o psaní více. Četla jsem a studovala, jak kdo píše. Hrabala jsem se snad v každé větě a hledala její smysl. Dala jsem do toho všechno.
Jistě - je mnoho lepších, než jsem já. Ale narazila jsem na takové, kteří pod tíhou svého talentu zpychli. Ono - každý píše nějak. A každý píše jinak. A ne každý píše zrovna tak, aby vám to sedělo - ve všem. Jsou obecné chyby, kterých si všimne každý, kdo tomu trochu rozumí, a jsou subjektivní chyby, které si tam najdete jenom proto, že vám to - sakra - nesedí do vašeho stylu a VY byste to napsali zkrátka jinak a takhle je to úplně špatně. (Chápete, co tím chci říct? Je třeba trochu pokory. ^_^)
Víte, ono je snadné odsoudit něčí dílo. Třebas jen proto, že máte špatnou náladu. Nechcete si ji vybít na lidech, nechcete si přiznat chybu a pokořit sebe, tak prostě jdete a ponížíte něčí dílo, něčí práci... něčí život.
Proto, až někdy budete soudit nějakou knihu a označíte ji za odpad - stejně jako třeba film na csfd - tak mějte na paměti, že za tím vždycky byli lidé, jejich životy, jejich osudy, a ti mnohdy museli přemýšlet nad tím, zda má jejich práce smysl. Proto - i čmáranice by se měla pochválit, když dítě ukáže zájem v tomto směru, ale kdyby udělalo to kolečko výraznější a dotáhlo ho, bylo by více poznat, že je to hlava tatínka. Co na tom, že nemá obočí? ^_^
2024 ©