Pozor! Tento článek byl napsán již v roce 2009, je pravděpodobné, že informace v něm již nejsou aktuální.
Přesto je hodnotné, jestliže se běžně nesetkáváte s přepisem ruského jazyka, pozorovat podobnosti.
Марина Ивановна Цветаева
Marina Ivanovna Cvětajeva
Zde je báseň, kterou vám bohužel nepřeložím (příliš krásná na to, aby se mi to podařilo správně), ale pokusím se o výklad, jak jej znám s několika citacemi od jisté paní E.Š.
Autorka začíná dramaticky slovy: "Vím, zemřu na zoře" - zora/zarja je "chvíle, kdy slunce zlatí horizont".
To je východ i západ slunce. Poté si posteskne a vyjádří touhu zemřít dvakrát.
Následuje sloka, kde sebe ztotožňuje s "dcerou nebe". A podotýká, že "Bůh přece nepošle jestřábí noc na její labutí duši".
V poslední sloce se "jakoby loučí" a podotýká, že i když bude umírat, zůstane básnířkou.
Знаю, умру на заре! На которой из двух,
Вместе с которой из двух - не решить по заказу!
Ах, если б можно, чтоб дважды мой факел потух!
Чтоб на вечерней заре и на утренней сразу!
Znaju, umru na zarě! Na katoroj iz dvuch,
Vměstě s kotoroj iz dvuch - ně rěšiť po zakazu!
Ach, jesli b možno, čtob dvaždy moj fakěl potuch!
Čtob na věčerněj zarě i na utrěnněj srazu!
Пляшущим шагом прошла по земле!- Неба дочь!
С полным передником роз!- Ни ростка не наруша!
Знаю, умру на заре!- Ястребиную ночь
Бог не пошлет по мою лебединую душу!
Pljašuščim šagom prošla po zemlě! - Něba doč!
S polnym perednikom roz! - Ni rostka ně naruša!
Znaju, umru na zarě! - Jastrebnuju noč
Bog ně pošlět po moju lěbědnuju dušu!
Нежной рукой отведя нецелованный крест,
В щедрое небо рванусь за последним приветом.
Прорезь зари - и ответной улыбки прорез...
- Я и в предсмертной икоте останусь поэтом!
Něžnoj rukoj otvědja něcelovannyj krěst,
V ščedroje něbo rvanus za poslednim privětom.
Prorěz zari - i otvětnoj ulybki prorěz...
- Ja i v prědsměrtnoj ikotě ostanus poetom!
Pozn.: K těm, kdo neznají rusky, myslíte, že byste textu byli schopni porozumět sami?
2024 ©