Po 3 letech se vracím k tomuto blogu s cílem změnit jeho zaměření a vedlo mě k tomu několik faktorů.
Když pomineme fakt, že jako každý z nás stárnu a můj pohled na věc se rychle mění, nelze popřít, že doba buďto šla kupředu, nebo se pohybuju v jiné sféře internetu.
Ve zkratce: jako obor jsem si zvolila Český jazyk a literaturu s jednoduchým cílem. Stát se profesionálním korektorem a případně dokázat zbytku republiky, že Slezani vůbec nepoužívají špatnou češtinu. Ukázalo se, že výzkum dialektů1 bude díky mému dosavadnímu (mimo jiné i hudebnímu) vzdělání vhodný a ne tolik složitý. Slezská nářečí totiž na rozdíl od většiny dalších českých nářečí doposud uchovávají y/i i ve výslovnosti a konkrétně nářečí, kterým se hovoří u nás doma, používá navíc jiné souhlásky, jež samozřejmě nejsou pro necvičené ucho snadno rozlišitelné. Na druhou stranu se také ukázalo, že většina lidí v Česku velmi podceňuje důležitost kodifikace2 či samotné normy3.
Dalo by se říct, že jsem ke své hrůze zjistila i pochopila, proč si lidé z České republiky neváží svého mateřského jazyka. Chtělo by to reformu ve školství, poněvadž dnešní žáci se učí o jazyce pouze výjimky, ale netuší z čeho ty výjimky pramení, že jsou dány historickým vývojem jazyka, který - jen pokud se bavíme o češtině - trvá už tisíc let. A to opomíjíme vysledovatelné jevy už ze starších jazyků.
Jelikož způsob výuky na základních a středních školách nemám šanci ovlivnit, budu se muset spokojit s tím, že si o jednotlivých záležitostech povedu blog.
Protože je toto zaměření se na jazyk věcí, která se vždy týká jistého společenství lidí, chtěla bych vás vybídnout k zasílání různých námětů a jevů, nad kterými si lámete hlavu. Bude možné psát i na fórum a konzultovat to s ostatními čtenáři.
1 Dialekt je nářečí, tedy útvar jazyka, jehož užití je ohraničené určitým územím, má vlastní gramatiku a morfologii, ale pokrývá pouze vrstvu denní komunikace. Nelze jej tedy stoprocentně použít při kontaktu s čímkoliv z venčí.
2 Kodifikace spisovného jazyka nebo také kodifikace je v českém prostředí de facto zaznamenané "doporučení", jak by se mělo psát, tedy spisovná čeština.
3 Jazyková norma je to, co lidé při komunikaci považují v jazyce za závazné, a mělo by to být zdrojem pro tvorbu kodifikace.