Volný verš: Z dubna 2010

Pár básní z dubna 2010

Tak to nebylo

Ne, tys nebyl plamen,
co mě sežehl.
Oba víme,
že zdrojem palčivé pachuti
jsem vždy byla já.

Ne, tys nebyl povodeň,
co strhla mě s sebou.
Vždyť je nám známo,
že roztávat jsem uměla nejlépe
pouze já.

Ne, tys nebyl vichřice,
co by mě smetla.
Je jasné,
že chrlit emoce,
to mi jde nejlíp.

Tys snad ani nebyl vůbec!

Tak, proč se, člověče,
vracíš do mých vod?
Vždyť ropná skvrna na mé hladině
jak černé oko vzhůru civí.

Klapání

V kleci repetice

klape několik ozubených kol

za mříží vidím měsíc.

I ten je kulatý

kulatý a bezzubý

podobný bezbrannému dítěti

Tak kde má matku,

jež kolébati bude jej ku spánku?

Ve snech přece plní se přání.

Jak prostí jsou lidé.

Jak bídní jsou.

Druhým i červa ze zubu seberou.

A červ se vrátí.

Je jat v kleci ze zašlých perel.

Kulatých jako býval měsíc

než jej ozubená kola

uzavřela v kleci.

Nezávislé štěstí

Ach,

vzlétni k nebi

vzlétni k nebi a splyň s mraky

a vzpomeň,

ach, vzpomeň si taky,

kdo vyprovázel tě k tvým cestám,

když jsi říkal: já už meškám!

Kdo chlácholivě objímal tě

a kladl ti na srdce

čtyřlístek.

Ach,

vzlétni k nebi

vzlétni k nebi, staň se hvězdou

a pamatuj,

ach, pamatuj, že cestou

jsi pozbyl mnohé, získal též

tak neodmlouvej, sni a lež.

A nehleď na to, co v zemi leží

pomůžeš tomu už jen stěží

tam v jeteli to je.

Otázka

V zajetí vlastní pošetilé pýchy

v objetí svého zbytečného ega

v troskách svých ošuntělých nadějí

zdalipak někdy dospěji

k rozhodnutí vzdát se včerejšků

a žít dneškem?

Chlapec

Chlapec chytal mouchy

nežně odnímal jim nožky

bezbranná černá těla -

bzučí, bzučí křídla křehká.

Chlapec lovil motýly

setřásaje jim z křídel pel

snad aby si vzpomněl

snad aby spíš zapomněl.

Chlapec sbíral srdce

a časem znuděn je rozbíjel.