Tak jsem začala hrabat a vyhrabala jsem tohle...
Staré tak 4 roky.
Po kapkách
Když
tomu nelze jinak,
svět se zmenší.
Uniká.
Po kapkách.
A ty kapky
se sobě podobají,
jako by kdosi
spousty teček
vytiskl na bílý papír
voňavým inkoustem.
V těch kapkách,
tam jsou malé světy,
však ty víš,
ty světy, které
tak rád navštěvuješ,
když si smíš
v autobuse číst.
V každém z světů
je kus srdce,
které do něj vkládám,
ale mám je jen jedno,
tak se tolik nediv,
až s úsměvem
ti jednou povím,
že kapky
došly.
2024 ©